 |
|
30. ročník Festivalu Janáček a Luhačovice se uskutečnil od 11. do 16.7.2023
|
|
Již celé čtvrtstoletí uplynulo od doby, kdy byl v lázeňském městě Luhačovicích uspořádán první ročník Festivalu Janáček a Luhačovice, věnovaný nejen hudbě tohoto umělce, ale stále se rozšiřujícím oblastem české i světové hudby. Janáček v Luhačovicích velmi často pobýval a zkomponoval tam řadu svých významných skladeb. Bylo tedy samozřejmé, že když vznikal v Luhačovicích hudební festival, byl od samého počátku zaštítěn Janáčkovým jménem.
Během 25 let zazněla postupně většina Janáčkových skladeb, ale i díla jiných mistrů české a světové hudby, a městem prošla řada významných umělců domácích, slovenských i zahraničních. Letošní jubilejní 25. ročník dosáhl mimořádně šťastné umělecké i dramaturgické vyrovnanosti a během pěti koncertů se zde představilo několik výrazných umělců, patřících k české a slovenské hudební špičce. Uměleckou událostí a jistým krokem do neznáma bylo provedení kompletní Janáčkovy opery Její pastorkyňa se sólisty, sborem a orchestrem Slezského divadla v Opavě. Představení bylo uskutečněno v prostředí Lázeňského náměstí. Příjemné počasí letního večera, poměrně vhodné ozvučení i osvětlení jen zvyšovalo celkově příznivý dojem z představení. Hlavní protagonisté Jenůfa (Tereza Kavecká), Kostelnička (Katarína Jorda), Laco (Jakub Rousek) a Števa (Juraj Nociar) podali nadprůměrné výkony jak po pěvecké, tak i po herecké stránce. Umělecký úspěch tohoto představení vzbudil otázku, zda by nebylo možno v příštích letech během festivalu realizovat jedno operní představení, pokud možno v přírodním prostředí. Mohly by být prováděny i některé další Janáčkovy opery.
Společenský vrchol festivalu představovalo vystoupení znamenité sopranistky Evy Urbanové, patřící již po několik desetiletí k špičce českého pěveckého umění. Naproti tomu slovenský tenorista Peter Berger je reprezentantem mladší generace a absolventem mistrovských kurzů Petera Dvorského. Oba umělci vynikají mimořádnou silou i barevností svého hlasu. Větší umělecká zkušenost sopranistky umožňovala hlubší ponor do obsahu zpívaných árií. Tenorista se snažil uplatnit především mohutnost svého hlasu, a to i tam, kde pro obsah zpívaného textu by bylo lépe využít jemnějšího výrazu a vyvolat spíše nostalgickou náladu (árie Vidino divná, přesladká z Dvořákovy Rusalky). Značným problémem koncertu byl však doprovod klavírního tria. Při nemožnosti použít originálního orchestrálního doprovodu je na místě využití klavírního doprovodu, který dokáže zachytit celou kompoziční a harmonickou strukturu. Jakmile je však homogenní klavírní doprovod rozpuštěn do tří hlasů klavírního tria, ztrácí se základní charakter a jednotlivé části mohou vést až k určité zmatečnosti. To bylo bohužel možno pozorovat i při tomto koncertu, zvláště když výkon Moravského klavírního tria byl poněkud nevyrovnaný, neboť v něm jasně převažovaly sólové housle.
Pozoruhodným koncertem letošního ročníku bylo vystoupení Janáčkova komorního orchestru z Ostravy, jehož sólistou byl hobojista Vilém Veverka. Koncert znamenal skutečný přínos z mnoha důvodů: zodpovědně vytvořená dramaturgie poskytla posluchačům možnost seznámit se poprvé s významnou osobností americké hudby 20. století Samuelem Barberem, patřícím spolu s Aaronem Coplandem a Georgem Gershwinem sice ke konzervativně-tradicionalistické větvi americké hudby, zároveň však je jedním z nejhranějších představitelů moderní hudební kultury. Hluboký posluchačský zážitek přineslo i skvělé provedení Sukovy Meditace na Svatováclavský chorál. Interpretace Barbera a Suka jistě vyvolala v posluchačích silný umělecký dojem. Hvězdou večera byl hobojista Vilém Veverka, technicky i výrazově skvěle vybavený, jeden z nejpřednějších českých virtuózů na dechové nástroje. Škoda jen, že jeho až příliš průrazný tón poněkud zastiňoval sólové housle Jakuba Černohorského ve slavném Bachově dvojkoncertu pro housle, hoboj a komorní orchestr.
Příjemně působil i koncert sympatického mladého pianisty Iva Kahánka, jednoho z nejlepších ve své generaci. Úvodní Mozartova Sonáta C dur KV 330 sice působila výrazově poněkud šedě a avizovala, že umělec se pravděpodobně nenacházel v nejlepší fyzické kondici. Pak ale se znamenitě rozehrál v Janáčkově cyklu V mlhách a nakonec ve skladbách Chopinových (Scherzo b moll a Balada g moll), jakož i v Janáčkově Sonátě 1.X. 1905 "Z ulice" podal vynikající, technicky neomylný a výrazově pozoruhodný výkon, a to i přes menší kvalitu nástroje, který mu byl k dispozici. Vrcholem celého programu bylo provedení Prokofjevovy Sonáty č. 3 op. 28. Bohužel musíme litovat, že nebylo z důvodu interpretovy zdravotní indispozice provedeno 15 rolnických písní Bély Bartóka. I tak však můžeme konstatovat, že Kahánek splnil všechna očekávání, která ho provázela.
Závěrečný koncert uvedl do Luhačovic dnes již mezinárodně známý komorní smyčcový orchestr Czech Virtuosi, který kromě skladeb Františka Xavera Richtera, Ottorina Respighiho, významného představitele italské postimpresionistické hudby, a známé a všeobecně oblíbené Janáčkovy Suity pro smyčce doprovodil vynikajícího českého houslistu nejmladší generace Josefa Špačka, jenž působí v současnosti jako koncertní mistr České filharmonie. Špaček je technicky skvěle fundovaný umělec, zvládající všechny problémy houslové hry způsobem, který jej pravděpodobně zařadí k umělcům takového jména, jako byli František Ondříček, Jan Kubelík, Jaroslav Kocian, Váša Příhoda a Josef Suk ml. Jeho bezchybné ovládání techniky levé i pravé ruky mu umožňuje dokonalou interpretaci i skladeb mimořádné kompoziční náročnosti, což jsme mohli pozorovat zejména v provedení přídavku Sergeje Prokofjeva. Špaček, doprovázen orchestrem Czech Virtuosi, provedl brilantní, melodicky půvabné Rondo Franze Schuberta a slavný, velmi často slýchaný Mazurek pro housle a orchestr Antonína Dvořáka. Přáli bychom si tohoto dnes již vynikajícího umělce v některém z příštích ročníků festivalu slyšet v celovečerním recitálu nebo v interpretaci některého z velkých houslových koncertů světového repertoáru.
Při hodnocení několika posledních ročníků Festivalu Janáček a Luhačovice nezbývá než konstatovat ustavičně narůstající počet návštěvníků koncertů. Vedle stálých abonentů vzrůstá i počet náhodných posluchačů, a co překvapí nejvíce a velmi příjemně, je i množící se zahraniční publikum, zejména z německy mluvících zemí. To nepochybně dokazuje, že tento festival znenáhla přesahuje hranice Moravy i celého státu a dostává se do širšího povědomí středoevropského. Méně radostnou skutečností zůstává nepříliš velká účast mladé generace, která stále v nežádoucí míře podléhá svodům nonartificiální hudby.
Stovky asijských turistů s fotoaparáty. Město zaplněné autobusy zájezdových agentur. Průvodci se zdviženými vlaječkami. Pouliční stánky s náramky z jantaru, matrjoškami a sportovními dresy FC Barcelona. Všudypřítomný závan kebabu. Party podnapilých Seveřanů… tak to v Luhačovicích nenajdete! Alespoň já to neviděl.
Ani letos, při již 25. ročníku hudebního Festivalu Janáček a Luhačovice, ani vloni či v předchozích letech. Myslím, že je to moc dobře, a doufám, že ani v nadcházejících lázeňských sezónách nedojde k přílivu výše psaných jevů. Ptáte se proč? Protože Luhačovice představují oázu klidu. Exkluzivního klidu, který léčí a uzdravuje. Spolu s minerální vodou, vzduchem okolních lesů, křupavými oplatkami a především - milými lidmi. Je těžko zodpověditelnou otázkou, zda milé prostředí tvoří milé obyvatele, či zda milí lidé tak intenzivně ovlivňují své lázně. Zatímco léčebné procedury těl probíhají v útrobách zařízení, kam z tajemného podzemí prýští prameny "vod hojitedlných", duše nacházejí rozptýlení a uklidnění v koncertech, výstavách a komentovaných procházkách. V rámci Festivalu Janáček a Luhačovice pak v koncentrovanější podobě, protože je na něj vyčleněno pouhých pět pracovních dní.
Letošní slavnostní zahájení u Janáčkovy bysty (11.7.2016) nepoznamenala dešťová přeháňka jako vloni, slunce svítilo, snad až moc, protože čestní hosté, včetně manželů Klausových, spěchali rychle do stínu. Večer se vydařil kulturní podnik mimořádných rozměrů: inscenace Janáčkovy opery Její pastorkyňa, kterou na Lázeňském náměstí provedlo Slezské divadlo Opava. Zlí jazykové by mohli namítnout, že příběh o nechtěném těhotenství a vraždě novorozeněte příliš nekoresponduje s výše opěvovaným lázeňským klidem, ale věřím, že všichni ti, kteří byli provedení přítomni, byli okouzleni hudebně dramatickými výkony sólistů, sboru i orchestru pod vedením Petra Šumníka. Janáčkova hudba přes jistou míru drásavosti dospěje v závěru k pozitivnímu rozuzlení, stejně jako jí reflektovaný děj. Následující den se koncertní pódium ocitlo před oltářem sv. Rodiny v přívětivém moderním kostele, kde hobojista Vilém Veverka a hudebně barevný Janáčkův komorní orchestr dramaturgicky zajímavě propojili hudbu Janáčkovu a Bachovu. Snad jen přílišné horko motivovalo publikum k úvahám nad přednostmi gotických chrámových kleneb vprostřed července. Středeční odpoledne se neslo opět ve slavnostním duchu, jelikož na vile Vlastimila byla odhalena pamětní deska upozorňující na tamější opakované Janáčkovy pobyty. Eva Urbanová pak se svými hosty, Peterem Bergerem a Moravským klavírním triem, v Lázeňském divadle dokázala, že talent je kompatibilní s bodrou srdečností. Ivo Kahánek zase následující den v klavírním recitálu to, že skromnost je kompatibilní s velkým uměním. Czech virtuosi a houslista Josef Špaček pátečním koncertem uzavřeli janáčkovský festival, který příští rok proběhne po šestadvacáté. Těším se, že to bude opět exkluzivní kulturní zážitek v exkluzivním a klidném luhačovickém prostředí!
Luhačovice jsou úzce spjaty s velikánem české hudby Leošem Janáčkem a jeho opakovanými pobyty ve zdejších lázních, které představovaly i jeden z inspiračních zdrojů jeho tvorby. K poctě skladatele je od roku 1992 pořádán hudební festival nesoucí ve svém názvu Mistrovo jméno a jméno místa jeho oblíbených návratů. U jeho zrodu stál hudební skladatel, nakladatel a muzikolog PhDr. Jaromír Dlouhý. Od roku 2010 festival organizuje Lázeňská kolonáda Luhačovice, o. p. s., ve spolupráci se společností Lázně Luhačovice, a.s.
Svoji záštitu festivalu poskytoval od roku 1998 Prof. Ing. Václav Klaus, CSc., jako předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a od roku 2003 jako prezident České republiky. V letech 2008 až 2013 byl festival pořádán pod záštitou paní Ing. Livie Klausové, CSc., a v roce 2014 převzala patronát operní pěvkyně a pedagožka paní Prof. Eva Blahová.
Během 24 ročníků se v Lázeňském divadle, Společenském domě, zámecké kapli, kostele svaté Rodiny, Městském domě kultury Elektra a na Lázeňském náměstí uskutečnily 143 koncerty. Na stránky festivalové kroniky se zlatým písmem zapsala dlouhá řada českých i zahraničních světově proslulých umělců, sólistů, dirigentů, souborů, komorních orchestrů, filharmonických těles a pěveckých sborů, kteří jsou chloubou festivalu a luhačovických lázní.
Na koncertech byla uvedena díla předních českých i světových hudebních skladatelů. Svoje neodmyslitelné místo na nich měla a má tvorba Leoše Janáčka, z níž zazněl nejen výběr jeho komorních skladeb, ale také například Glagolská mše, Sinfonietta, výběr z Lašských tanců, kantáta Otčenáš, premiéra instrumentace V. Spurným a B. Bakalou Janáčkovy klavírní skladby Sonáta I. X. 1905 Z ulice, Šumařovo dítě a další.
Letošní jubilejní 25. ročník zahájila poprvé v historii festivalu Janáčkova opera Její pastorkyňa. Připomeňme si, že na jejím uvedení ve Zlaté kapličce v Praze, kde byla dlouho odmítána šéfem opery Karlem Kovařovicem, měla nesmírnou zásluhu pěvkyně a básnířka Marie Calma Veselá se svým manželem Dr. Františkem Veselým, ředitelem první Akciové společnosti lázní luhačovských. Úsilí Marie Calmy Veselé o uvedení opery, které započalo v Luhačovicích v roce 1908, hned po seznámení se s Leošem Janáčkem, skončilo vítězstvím v roce 1916. V tomto roce se jí podařilo přesvědčit Karla Kovařovice, aby po provedení drobných úprav, uvedl Její pastorkyňu na scéně Národního divadla. Za šest představení opery se v případě neúspěchu finančně zaručil Dr. František Veselý. Když Mistr Janáček obdržel radostnou zprávu o přijetí opery Národním divadlem, odpověděl Dr. Veselému následujícím děkovným dopisem: "Milý příteli, již trhám druhý dopis - to když člověk v radosti nadělá chyb a hlupot. Rád bych milostivé a Vám poděkoval - ale přílišné je to, co mi v hlavě víří, a proto nenalézám slov. Však víte - tak jako vězni, kdyby se vrata k životu a svobodě otevřela. Bude mluvit?"
Její letošní uvedení v luhačovických lázních s sebou nese dvě výročí. První z nich patří premiéře Její pastorkyně v Národním divadle v Praze, od které letos uplyne 100 let, druhé jubilejnímu 25. ročníku Festivalu Janáček a Luhačovice. Při této příležitosti nelze nevzpomenout sopranistku Gabrielu Horvátovou, jež v pražské premiéře velmi úspěšně ztvárnila roli Kostelničky. Její provedení a umění se setkalo s úspěchem nejen u posluchačů a hudební kritiky, ale také u Janáčka, který do jejího klavírního partu napsal "Kostelnička vše ovládající, vše spřádající v obci. Žena krásná, tak jako jsem si přál. Dnes ji před sebou vidím, slyším, dnes ji mám, je to moje Kostelnička."
Po premiéře pozval Mistr Janáček Gabrielu Horvátovou do Luhačovic. Zde se ubytovali ve vile Vlastimila, odkud chodívali na lázeňskou promenádu po jeho oblíbených cestičkách. Společně navštívili v Uherském Hradišti sběratele lidového umění Františka Kretze, od něhož dostala darem kroj. Aby ještě hlouběji poznala prostředí, které si Janáček spojoval s ideálním provedením Její pastorkyně, navštívili ve Velké nad Veličkou Kateřinu Hudečkovou Zemanovou, jež byla typem hrdé moravské ženy. Od ní se učila oblékat a nosit kroj. Tento Janáčkův obdiv nezůstal ze strany Gabriely Horvátové, která jeho operu ctila a prožívala, bez odezvy: "Uchvátila mě nejen kouzelná hudebnost zpívaného slova, podmanivost těkavých motivků i motivů, citové vzepjetí smyslového účinku slova a hudby, ale co ještě více, dramatičnost jednajících osob, jejich prožitky skutečného životního děje, výrazovost všech gest i zpěvné artikulace s psychologickým prostředím dobové palety. Janáček chtěl pravdu a krásu života nejen zachytit, ale i vyzpívat, aby se lidu vrátily obohaceny formou písní a hudby. Jinak tomu na Moravském Slovácku ani být nemohlo".
S operou Její pastorkyňa se v den zahájení (11.7.) na Lázeňském náměstí představil operní soubor, pěvecký sbor, orchestr a balet Slezského divadla Opava pod taktovkou hostujícího dirigenta Petra Šumníka a za režie Jany Andělové Pletichové. Provedení opery se setkalo s velkým úspěchem a slavnostní chvíli umocnila rovněž skutečnost, že opera zní na Lázeňském náměstí, na kterém se na začátku 20. století, naposledy v roce 1928, procházel sám Mistr Leoš Janáček.
V úterý (12.7.) rozezněl kostel svaté Rodiny koncert hobojisty Viléma Veverky, který patří k nejrespektovanějším českým interpretům. Vilém Veverka se představil společně s prestižním Janáčkovým komorním orchestrem, jehož uměleckým vedoucím je koncertní mistr Janáčkovy Filharmonie Ostrava Jakub Černohorský. Jejich společný koncert nabídnul skladby J. S. Bacha, J. Suka, S. Barbera a L. Janáčka.
Pozvání na festival přijala také světoznámá sopranistka Eva Urbanová, držitelka ceny Thálie za Kostelničku v opeře Její pastorkyňa. Koncertní a operní produkce ji zavedly na pódia vyhlášených operních domů a na světové festivaly. Hostem jejího koncertu byl přední slovenský tenorista Peter Berger a Moravské klavírní trio. České i světové operní árie v podání Evy Urbanové a jejích hostů potěšily a nadchly hudbymilovné publikum v Lázeňském divadle ve středu 13. července.
Při čtvrtém festivalovém večeru se představil vynikající klavírista Ivo Kahánek, který je v zahraničí pokládán za specialistu na interpretaci české hudby a stal se po Rudolfu Firkušném druhým českým pianistou, jenž vystoupil se světoznámým hudebním tělesem - Berlínskou filharmonií. V jeho excelentním podání zazněly klavírní skladby W. A. Mozarta, F. Chopina, L. Janáčka a S. Rachmaninova.
Letošní hudební festival uzavřel koncert jednoho z nejlepších houslistů současné mladé generace, který se stal v roce 2012 jedním z finalistů Mezinárodní soutěže královny Alžběty v Bruselu, a to Josef Špaček. Společně s ním vystoupil světově proslulý komorní orchestr Czech Virtuosi pod uměleckým vedením Karla Procházky. Pro jejich společný koncert byly vybrány skladby F. X. Richtera, F. Schuberta, O. Respighi, A. Dvořáka a L. Janáčka.
Všichni umělci, kteří stáli na pódiu letošního jubilejního festivalu, patří ke hvězdám světových podií. Dlouhé ovace hudbymilovných hostů si vyžádaly od všech ne jeden přídavek a na jejich autogramiádu po ukončení koncertu čekala vždy dlouhá řada příznivců.
Pro jubilejní ročník, který pořádala Lázeňská kolonáda Luhačovice, o.p.s., byl připravený také doprovodný program. Jeho součástí byla výstava uměleckých děl z majetku Nadace Leoše Janáčka. Výstava nazvaná "Janáčkovy podoby, busty a kresby" byla umístěna v hale Vincentka od 1. do 18. července. Doprovodný program dále nabídnul odpolední koncert cimbálové muziky Pramínky, který rozezněl Lázeňské náměstí 12. 7. Středeční odpoledne (13.7.) patřilo dvěma akcím, a to komentované vycházce "S Calmou za Janáčkem" Pražskou čtvrtí s Luhačovickým okrašlovacím spolkem Calma a dále slavnostnímu odhalení pamětní desky Leoše Janáčka. Tato byla odhalena za účasti sopranistky E. Urbanové, hobojisty V. Veverky, Prof. Evy Blahové a generálního ředitele Lázně Luhačovice, a. s., MUDr. Eduarda Bláhy v 16 hodin na vile Vlastimila v Pražské čtvrti. Ve čtvrtek (14.7.) v 15 hodin jsme přivítali v Lázeňském divadle při besedě o životě a díle Leoše Janáčka univerzitního profesora, hudebního skladatele a janáčkologa Prof. Miloše Štědroně.